Po náhlém zhoršení zdravotního stavu, jehož prvním příznakem byla paréza lícního nervu, ke které se později přidaly problémy s chůzí, byla Johance 24. května 2024 diagnostikována jedna z nejagresivnějších forem rakoviny – difuzní pontinní gliom (DIPG). Jde o vzácný a fatální mozkový nádor, kterým v České republice onemocní jen několik dětí ročně. Jedinou nadějí se stala experimentální léčba na francouzské klinice Gustave Roussy v Paříži. Díky obrovské snaze udělat něco navíc a pomoci Nadačního fondu Nina se téměř nemožné stalo skutečností a Johanka nastoupila na léčbu pouhých jedenáct dní po stanovení diagnózy, 4. června 2024.
Jako na houpačce
Díky neuvěřitelné vlně solidarity ve veřejné sbírce mohla rodina okamžitě odcestovat. Následující léčba byla jako na horské dráze. Po první radioterapii se stav v lednu 2025 přechodně zhoršil. V březnu proto lékaři přistoupili ke druhému kolu ozařování a změně léku. Komplikací byla meningitida, která Johanku na tři týdny upoutala na lůžko.
Jako zázrakem se však znovu postavila na nohy a na jaře 2025 si na chvíli užívala normální dětství plné běhání a tance. V srpnu 2025 bohužel magnetická rezonance potvrdila progresi nemoci. Johanka nyní v Paříži podstupujetřetí radioterapii, po ukončení se rozhodne o budoucnosti léčby.
Rodina drží pohromadě
V tomto boji má Johanka za sebou neuvěřitelně silnou rodinu. Maminka Denisa, která je OSVČ, musela přerušit práci, aby mohla být s dcerou. Tatínek Jakub, profesionální hasič, je pro všechny oporou, stejně jako čtrnáctiletý bratr Kryštof.
Příběh Johanky je příběhem nezměrné odvahy a rodičovské lásky. Jak říkají její nejbližší:
„Držíme se za ruce, za dveřmi brečíme a zároveň se radujeme z každého jejího úsměvu. Věříme, že i 1 % naděje může změnit svět."